Důvody, proč vůbec památky chráníme, ale i pro způsoby, jakým to děláme, je zásadní hodnota, jakou jim přiznáváme, čeho si na nich ceníme. Pochopitelně, samotný fakt ochrany památek není samozřejmý (což platí ještě víc u ochrany přírody).

V evropské kultuře prošla ochrana památek delším vývojem.  Už v antickém Římě najdeme zájem staré umělecké předměty sbírat, případně pečovat o objekty připomínající významné události. Skutečná památková péče, která jednak vědomě uznala hodnotu památek epochy minulé a současně přijala zákonná opatření na jejich ochranu vznikla v období renesance. Vrcholu pak dosáhl kult památek v 19. století, které plně docenilo význam historické hodnoty.

V ochraně přírody převládá víceméně podobné ladění jako u kulturních památek, které dávají přednost spíš hodnotě historické. Ochranáři mají tendenci zachovávat nějaký daný stav, nebo dokonce snahu se vracet k jakémusi ideálnímu stavu dřívějšímu například krajině 19. století. Proto kosí, kácí, vytrhávají, nechávají spásat vegetaci tam, kde by „volná ruka přírody“ způsobila „škody“.

V případě například Jasenického lomu mohou příslušné orgány nad rámec zákona omezit nebo zcela zakázat vstup, pokud hrozí poškozování území, zejména nadměrnou návštěvností. Omezení bývají vyznačena na informačních tabulích u vstupu do území.

Dalším příkladem přírodní památky může být dub v Jasenici (dub letní /Quercus robur/) má statut památného stromu od roku 1999. Tento 16 metrů vysoký strom o obvodu kmene 333 centimetrů se nachází nedaleko centra obce v její jižní části. Bohužel někdy se stává, že i tyto přírodní památky jsou necitlivým přístupem ohrožovány.

Glosa na závěr

Můžeme být pouhými diváky, aktéry nebo v nejhorším případě i „záškodníky“. Hodnoty památek kulturních i přírodních mají zůstat pro budoucí generace, avšak záleží na každém jedinci, jaký postoj či přístup si zvolí.

Komise životního prostředí
Yveta Odstrčilíková